Hlavní chodba

Na francouzský dvůr přijela z dalekého Skotska, spolu se svými třemi nejlepšími přítelkyněmi Kennou, Greer a Aylee, za jediným účelem: ochránit svou královnu a pomoci jí usednout na francouzský trůn po boku budoucího krále Francise, se kterým je Marie zasnoubena již od kolébky, neboť je to právě Francie, která je jediným a zároveň nejmocnějším spojencem její milované rodné země, jež se neustále nachází v poněkud ošemetné situaci. Bez ustání ji ohrožují anglická vojska, stále více Skotů konvertuje k protestanskému náboženství, které jim může přislíbit anglická královna Elizabeth, což vede ke stále více vzpourám proti koruně, v současné době tedy regentce Marii de Guise, matce Marie Stuartovny, její královny a přítelkyně. Již od raného dětství byla připravována na povinnosti Mariiné dvorní dámy i na onu cestu, která má od základů změnit její život i postavení Skotska, které se sňatkem královny s následníkem francouzského trůnu spojí a získá novou naději na lepší zítřky. Tak zní její nelehký úkol. Ve Skotsku nezanechala pouze své srdce a rodinu, nýbrž i muže jménem Kolin, který si získal její srdce. Až nastane ten správný čas, ráda by požádala svoji královnu o povolení k sňatku, nicméně teď je mnohem důležitější dle naléhání Marie de Guise urychlit svazek její dcery a Francise a být po jejím boku, dokud ji bude potřebovat. Ale vraťme se do přítomnosti. Prochází se pomalu chladnými chodbami, do nichž z velkých oken proudí velké množství slunečního světla, proto nejsou tak ponuré, jak by se mohlo u starého hradu zdát. Oděna je ve velmi hezkých šatech barvy různých odstínů modré, která jí ladí k očím, ušitých a přivezených až ze samotné Paříže, jako dar na přivítanou. Celý komplet podtrhují i vhodné šperky. Dlouhé, tmavé vlnité vlasy má rozpuštěné, lemují její obličej. Chtěla se po hradu, jejím novém, přechodném 'domově', porozhlédnout. Nikdy zde ještě nebyla. Je fascinovaná tou tajemností, která ze zdí hradu přímo čiší, nemluvě o tajných chodbách, kterými tak staré stavby oplývají. Při té příležitosti také - se vší diskrétností – pozoruje s jistou obezřetností lidi proudící kolem, či jen tak postávající v hloučcích a bavící se mezi sebou. Služebnictvo, stráž, šlechta... mnozí z nich mohou být jejich nepřátelé a zatím nemají šanci nějak to rozpoznat. Nikoho zde totiž nezná. Připadá si mezi všemi jako cizinec, což ostatně také je. Náhle se její postoj k pobytu na hradu razantně pozměnil. Mimoděk se zamyslí nad tím, jak snadno se vidina dobrodružství a rozšifrování tajemství změní na pocit, že je uvězněná ve zlaté kleci, bez možnosti úniku.

*už od skorého rána sa pohrával s myšlienkou odchodu na miesto na pár dní, kde by sa mohol schovať a netrápiť sa tým, kedy príde dievča, ktoré malo vládnuť ich krajine a taktiež aj jeho srdcu. Už niekoľkokrát sa rozprával so svojim otcom a matkou. S kráľovnou a kráľom. Práve o tom, že jeho srdce by si malo získať dievča, ktoré by mu nebolo sľúbené už od útleho veku. Premýšľal mnohokrát nad tým, že ak sa mu nebude páčiť alebo náhodou sa niečo prihodí sám sa postará o to, že ich svadba bude neplatná* Francis mal by si ísť za ňou *povedal jeden zo služobníctva alebo skôr jeden z radcov, ktorý sa mal postarať o jeho bezpečnosť. Neprešla ani chvíľka bez toho aby na svojom tele nepocítil niekoho pohľad. Stále tu boli ľudia, ktorí sa starali o to, aby bol budúci následník trónu v bezpečí mimo ohrozenia. Francis sa pozrel na postaršieho muža, ktorý mal na sebe v skutku vtipné oblečenie s bielymi volánikmi po niektorých častiach tela. Vedel, že ak by si rozkázal aby bol sám určite by ho neposlúchol a plnil by rozkazy svojho otca. Niekedy si Francis želal, aby bol jeden z tých obyčajných ľudí alebo nebadateľných šľachticov, ktorí sa nemusia báť o svoj nárok na trón alebo dokonca o svoj vlastný život. Niekoľkokrát na vlastnej koži pocítil hnev občanov a taktiež miestnych indiviuí, ktorí sa ho snažili ohroziť a tým ho pripraviť o právoplatne miesto na trón. Niekedy si predstavoval život chlapca, ktorý by si mohol svoju lásku vybrať náhodne. Nemusel by si zobrať práve dievča, ktoré mu sľúbili už keď bol malým chlapcom. Rozhodol sa preto aspoň na jednu chvíľku, malú chvíľku konať tak ako by to možno urobil normálny človek. Pozrel sa na muža, ktorý bol vo svojich rokoch a usmial sa skôr sám pre seba ako pre neho. Bez váhania a dokonca bez premýšľania sa rozbehol preč a užíval si na malý moment tú slobodu, ktorá mu bola ponúkaná. Utekal jednou z chodieb na ktorú mal dobré spomienky. Práve na tejto chodbe dostal svoj prvý bozk od dievčaťa, ktoré nebolo zo žiadnej šľachty. Pozrel sa pred seba a snažil sa aspoň na moment vymyslieť niečo čo by ho prinútilo myslieť na niečo iné ako na to, kedy sa v jeho hrade objaví práve budúca kráľovná, ktorá zasadne na trón po jeho boku.* veličenstvo! *zakričal muž a snažil sa ho zastihnúť. Francis využil situáciu a hneď prvé dievča, ktoré pri sebe videl stiahol na svoju hruď a snažil sa zamaskovať. Aspoň na ten moment, keď jeho radca okolo nich prejde*

Pocit stísněnosti, který ji zevnitř sžírá jako jed, ji donutí si v zadní části chodby, kde je méně lidí, stoupnout k jednomu z velkých oken. Má nyní úžasný výhled na rozlehlé, pečlivě upravované zahrady, z nichž se až tají dech. Už na první pohled je jasné, že se o ni zahradníci starají velmi pečlivě a s láskou. Teď v létě hraje všemi barvami, nachází se v ní různé druhy květin, pečlivě zastřižené keře a v dáli dokonce ovocný sad. Kdyby byla venku, mohla by cítit mírný teplý větřík nasycen směsicí vůní, slyšet zpěv ptáků sídlících v korunách stromů nedalekého lesa a nechat se uklidnit tichem, přerušovaným pouze zmíněným radostným zpěvem ptáků. Obloha je čistá, občasně se objeví nějaký ten bílý, nadýchaný mráček. Když byla ještě dítě, lehávala do trávy a hledala v oblacích různé obrazce. Dokázala se tím bavit celé hodiny. K tomu ale momentálně nemá prostor, jelikož se v chodbě na několik vteřin strhl chaos, kterého byla chtě nechtě součástí. Než si vůbec stihla uvědomit, co se děje, ocitla se natisknutá k mužskému tělu bez možnosti pohybu či obrany. Ten dotyčný si ji k sobě strhl tak prudce, až měla pocit, že padá, proto se zachytila svršku jeho oděvu a sevřela jej v pěstičky. Celé to trvalo pouze malou chvíli, než kolem nich proběhl postarší muž a zmizel v zatáčce. To už se stačila částečně vzpamatovat z toho rychlého sletu událostí, uvolní sevření příjemné látky jeho kabátce a rychle se poodtáhne. Ztracená rovnováha se jí téměř ihned vrátila. Tváře jí zrůžoví vinou ruměnce a rozhořčení, až kontrasují s mléčnou barvou pokožky. Pozvedne pohled svých modrých očí, jímž se střetne s párem modrých očí muže s plavými vlasy. Už už se nadechuje ke slovům, kterých by mohla litovat, nějaký tenký hlásek v hlavě ji však zastaví. Vždy jednala pouze s rozvahou a ani v tomhle případě není prostor na výjimku, která potvrzuje pravidlo. Skousne si tedy ret a pouze pohledného plavovlasého muže nejistě pozoruje. Pán, který před několika vteřinami proběhl kolem, volal prince, jehož se očividně snaží dostihnout. Mohl by to být on? Podle toho, jak je oblečen, je to celkem dost možné. Stejně tak by to však mohl být jakýkoli bohatý šlechtic. Proč by se ale za ni princ schovával? Nedává jí to smysl, proto se konečně odhodlá promluvit. Zhluboka se nadechne a více narovná ramena, snad jakoby spolkla pravítko. "Je... vše v pořádku, pane?" Zeptá se opatrně.

*pozrel sa na dievča, ktoré využil pre svoje dobro a snažil sa medzi nimi udržať pomyselný odstup. Nemal rád, ak ho niekto škatuľkoval iba kvôli tomu, že je dalším nástupcom na tron. Ak niekomu povedal svoje meno, ak sa pred niekým sklonil a predstavil sa všetko sa to začalo. Ludia sa v tom momente na neho pozreli na kráľa a začali si vymýšľať frázy, ktoré by dokázali pohladiť jeho ego a srdce. Niekedy to bolo príjemné počuť to, ale niekedy chcel vedieť čo si o ňom ľudia myslia v skutočnosti. Chcel vedieť čo si o ňom myslia ako o človeku nie iba o tom aké je jeho meno. Pozrel sa zreteľne do očí mladého dievčaťa, ktorá svojim postojom a pokojným hlasom dokonalo predstavila ako by sa malo dievča, šľachtené dievča správať. Pozrel sa jej do krásnych očí a snažil sa v hlave si to urovnať aby si vymyslel nejaké klamstvo, ktoré by možno aspoň na niekoľko minút zafungovalo.* počul som ako ten postarší pán hľadá nejakého princa. Došlo mi, že by bolo lepšie ak by som mu uvoľnil cestu. Som zvedavý kde sa opäť schováva *povedal s miernym úsmevom na tvári, ktorí sa mu zjavil na perách mimovoľne a ukázal pred seba* bude mi cťou ukázať vám toto okolie. Hoci nie som jeden z tejto kráľovskej rodiny mohol by som byť vaším osobným sprievodcom *pozrel sa na dievča, ktorej meno doposiaľ ešte nepočul a ponúkol jej svoju ruku na sprievod. Možno práve ona by mu mohla na pár minút pomôcť zabudnúť na všetky tie veličenské povinnosti a na to, že práve Mary by sa mala každou chvíľkou ukázať. Nechcel sa vrátiť do toho stereotypu a užiť si aspoň jeden deň bez toho aby ho niekto dokázal posúdiť bez toho aby s ním strávil čo i len jednu krátku chvíľu. No možno práve táto neznáma, ktorú vo svojom živote nikdy nevidel bude osoba, ktorej dovolí aby mala možnosť spoznať jeho pravé ja a nie toho chlapca, ktorého už od mala posadili na trón so slovami, že jedného dňa, ked príde jeho čas bude kráľom*

"Chtěl jste taktně uvolnit cestu pánovi, který se honí za princem." Zopakuje, spíše přetlumočí, pomalu jeho slova a upřeně mu oplácí přímý pohled do hlubokých očí, které vypadají upřímně. "Zajímavé... Proto jste mne použil jako lidský štít? Velmi galantní." Mírně nakloní hlavu a neubrání se cukání koutků, byť se všemožně snaží udržet si na tváři vážný výraz. Ale copak to jde? Jeho omluva/výmluva zněla až příliš komicky na to, aby se dokázala dál zaobírat jinými, reálnějšími možnostmi a polevila na, pro ni charakteristické, obezřetnosti. Není to obvykle příliš důvěřivá osůbka, ovšem musí si přiznat, že jí je ten mladý muž, jenž jí nabídl prohlídku hradu, sympatický. "Copak je zde více pobíhajících lidí, kteří hledají prince? " Zavtipkovala na jeho účet. Dobrá, nalejme si čistého vína, kdyby věděla, že má tu čest s princem, následníkem trůnu a budoucím mužem její královny, takové žertování na jeho účet by si nedovolila. To ale neznamená, že by se snad snažila vlichotit se mu, jako to dělá nespočet lidí na královském dvoře. K tomu by se nesnížila. Možná je budoucí král, lidé ale zapomínají na to, že aby se králem stal, stávající král, tedy jeho otec, musí zemřít. A už jen myšlenky na královu smrt mohou být považovány za vlastizradu. "Ne, omlouvám se, to ode mne nebylo hezké." Potlačuje úsměv, který jí pomalu ale jistě zdvihá koutky úst. Po krátkém rozmýšlení váhavě vloží ručku do jeho nabízeného rámě. Ničemu neublíží, když zde pozná někoho nového. "Osobní průvodce se vždy hodí, obzvlášť když jsem zde poprvé. Děkuji vám." Věnuje mu mírný úsměv. "Smím se zeptat na vaše jméno?" Dodá ještě, aby věděla, jak svého prozatimního průvodce oslovovat.

*pozrel sa na ňu a pochopil, že niečo vo svojom vnútri už tušila. Nemal v úmysle sa jej pozrieť do očí a povedať jeho pravé meno alebo dokonca identitu, ktorú sa snažil skrývať už niekoľkokrát. Snažil sa prísť na niečo oveľa, oveľa dôverihodnejšie a mal pocit, že to čo jej povie o malú chvíľku bude stačiť. Spomenul si na svojho brata o ktorom počula už takmer každá žena alebo chlap. Dokonca aj bojovníci vedeli, že na ich hrade prebýva kráľov bastard.* tušíte správne moja krásna lady. Som jeden z tých šľachtených, ktorí možno dostali svoj titul neprávom. Prečo som sa za vás ukryl? pretože komorný mohol hľadať mňa alebo môjho brata, ktorí je mimochodom našim budúcim kráľom *povedal trocha povýšenecky hoci vedel, že Bash by sa takto nikdy nesprával. Možno by jej mal povedať, že akého dokonalého a šľachetného kráľa bude mať Francúzsko po tom, ako jeho otec zosadne z trónu. Niekoľkokrát si predstavoval ako sa má tváriť pri niektorých rozhodnutiach. Napríklad, keď sa bude rozhodovať medzi životom a smrťou. Bude schopný niekomu udeliť milosť a niekomu zasa zničiť celý život? pozrel sa pred seba a kráčal s mladým dievčaťom, ktoré sa ho držalo ochotne za ruku vpred na miesto, ktoré by sa jej mohlo aspoň z malej časti páčiť.* krásna lady moje meno je Sebastian de Poitiers ale oveľa väčšou cťou by mi bolo ak by ste mi dovolili vedieť to vaše meno. Pretože som v napätí už od prvého momentu kedy som vašu krásnu tvári videl. *Francis sa pousmial a pozrel sa okolo seba ako keby sa chcel uistiť, že po poskokovy nie je žiadna stopa. Nechcel aby ich niekto teraz videl a nebodaj by jej povedal, že práve o je budúcim kráľom Francúzska. Ukázal na dvere, ktoré viedli do jednej zo záhrad a v diaľke, niekoľko metrov od nich stál biely ale krásne sa vynímajúci altánok*